Vegánka a úspešná blogerka Linda Müllerová

Vegánka Linda Müllerová píše, fotí, tvorí a uverejňuje recepty na food blogu
​A co teda jíš? V súťaži o najlepší český food blog vyhrala 1. miesto v kategórii Objav roka. Rozhodla som sa nepreložiť jej češtinu, aby sa nestratila autenticita jej vtipných a trefných výrokov. Tak teda čtěte:

Ahoj Linda, musím ti povedať, že v tvojich príspevkoch na blogu vidím kus hravého dieťaťa, človeka, ktorý preferuje minimalizmus a jednoduchú krásu obyčajných surovín. Páči sa mi, že sa na tvojich fotografiách nestráca samotné jedlo v záplave tanierov, príborov, obrúskov, pohárov, váz s kvetmi, či iných doplnkov. Prečo si sa vybrala týmto minimalistickým smerom?
​
Protože neumím všechny ty věci tak pěkně naaranžovat, je s tím hrozně moc práce a dělají to všichni. Za mým minimalistickým stylem se tak skrývá jen prachsprostá lenost, nonkonformita a nedostatek fotogenického nádobí.
​

​Pri prezeraní tvojho blogu ma milo prekvapila tvoja úprimnosť. Uvádzaš, že sa nesnažíš vytvárať typický foodblog, pretože ako sama tvrdíš, nie si gurmán ani kulinársky mág, nikdy si nebola na kurzoch varenia, nemáš predplatený žiadny časopis o varení, nečítaš kuchárske knihy, nesnažíš sa robiť z receptov vtipné poviedky, nechodíš do hipsterských kaviarní a michelinských reštaurácií, nezúčastňuješ sa piknikov, trhov, workshopov či iných akcií a nepovažuješ sa za nutričného špecialistu. Čo ťa teda viedlo k foodblogovaniu?
​
K tomu mě vedla moje troufalá naivita. Snažím se blog cílit na lidi, kteří k veganství potřebují jen trochu popostrčit. Chci je přesvědčovat o tom, že veganství je něco, čeho chtějí být sami součástí.
 

Páčia sa mi tvoja hravosť a humor, ktoré vyžarujú z tvojich fotografií i textov.
Myslím, že sa na nich tak trošku odzrkadľuje tvoje povolanie učiteľky a tvoj pozitívny vzťah k deťom alebo máš iný názor?
​
Tohle je hodně zajímavá otázka. Vlastně bych řekla, že učitelství moje vnitřní dítě spíš omezuje, protože v jeho rámci funguju jako dospělák. Taky bych chtěla čas od času sníst cizí svačinu, vyrýt do zdi obří kosočtverec nebo někomu vyrazit přední zub. Ale bohužel, všechny tyhle príma kreativní věci smím dělat jen mimo pracoviště.
​

​ 
Určite nielen mňa pobavil tvoj recept na zelené smoothie venovaný Dňu Zeme, kde veľmi stručne a výstižne píšeš: „Rozmixovat, vypít, zasadit strom, recyklovat, zhasínat, chodit pěšky a tvářit se při tom uvědoměle.“ Snažíš sa preniesť aspoň málinko vtipu do všetkých tvojich receptov alebo máš aj „nudné“ príspevky?
​
Nedělám to schválně. Občas něco vyzní vtipně, občas něco vyzní trapně a občas to všechno vyzní úplně blbě. Ale je pravda, že dlouhým a nudným textům se snažím vyhýbat.
​

V posledných rokoch sledujem viaceré foodblogy a mám pocit, že mnohým blogerom ten spomínaný humor a nadhľad chýba. Pri tebe tento pocit nemám a som rada, že som konečne spoznala vtipnú foodblogerku a tak trošku rebelku, ktorá sa nebojí ísť svojou cestou a má svoj originálny štýl, ktorým sa výrazne odlišuje. Prezrela som si všetky tvoje príspevky a musím skonštatovať, že si postupom času urobila velikánsky pokrok. Máš nejaký sen alebo métu, ktorú by si chcela dosiahnuť?
​
Jsem ráda, že to takhle vnímáš, ačkoli tajemství mého rebelsky originálního stylu jsem ti prozradila už v první otázce. Kromě nenásilné veganizace přibližně sedmi miliard lidí žádný jiný cíl nemám.
​

Trošíčku sa teraz odkloním od tvojho blogu k tebe samotnej a tvojmu vegánstvu. V mnohých prípadoch sa stáva, že rodina nepochopí rozhodnutie blízkeho stať sa vegánom či vegetariánom. Zaujíma ma, čo si myslí tvoja najbližšia rodina o tvojom rozhodnutí stať sa vegánkou? Podporujú ťa alebo sú voči nemu skeptickí?

Musím říct, že v tomhle jsem měla štěstí. I když si babička pořád myslí svoje, tak se naučila dělat ten nejlepší veganský bramborový salát na světě.
 
Vedela by si nám popísať, ako sa žije vegánovi vo vašej krajine? Si spokojná
s dostupnosťou vegánskych potravín v obchodoch, s reštauráciami či s akousi vegánskou a vegetariánskou vzdelanosťou ľudí navôkol?
​
Kromě specializovaných obchodů se dá velice slušně nakoupit i ve větších supermarketech, takže v tomhle ohledu jsem uspokojená. Vzdělanost lidí si netroufám hodnotit, ale řekla bych, že v reálu bude o několik levelů výš než by se mohlo zdát podle internetových diskuzí. Alespoň v to doufám.

​Linda Müllerová pochádza z českých Teplíc, kde pracuje ako učiteľka angličtiny. Už sú to tri roky, čo naposledy „slupla“ nejaké mäso, mlieko a vajce. Svoj blog založila v septembri 2015, ale fotky svojich jedál zdieľala na Instagrame už dávno predtým. Linda o sebe tvrdí: „Focení mě baví o dost víc než vaření a vaření mě baví o dost víc než psaní. Jsem introvertní a nesnáším slovo blogerka.“